Medotvoritele

Oči

U včely musíme rozlišovat dvě složené oči a tři jednoduché (temenní) oči na horní části hlavy. Temenní oči reagují na světelné dráždění: k "vidění" používá včela jedině složené oči. Mohou vnímat polarizované světlo což je velmi důležité pro orientaci při zatažené obloze. Složené oči se skládají z mnoha jednotlivých oček (ommatidií, facet); každé z nich zobrazuje malý výřez jako bodový obraz, z jejichž součtu vzniká celkový rastrovaný obraz. Ve srovnání s okem lidským nevidí včela na dálku tak ostře. Pavučina je pro ni pouhá záclona; často do ní proto vletí. Dělnice má asi 3000 jednotlivých oček (facet), zatímco u trubce bychom jich napočítali v jednom oku 6500. Ve srovnání s okem lidským má včela i odlišné vnímání barev. To, co vidíme zřetelně jako zářivou červeň, je pro včelu černé nebo tmavošedé. Ultrafialové barvy nevidíme zase naopak my, ale oči včely jsou touto vlnovou délkou drážděny nejvíce. Zatímco člověk rozliší mezi červenou a modrou asi 60 barevných odstínů, u včely je to málokdy více než dvanáct. Nejvýraznějšími barvami jsou pro včelu oranžová, žlutá, zelená, modrozelená, modrofialová a ultrafialová; včela přitom ale od sebe téměř nerozlišuje oranžovou, žlutou a zelenou. Žluté a modré květy nebo rozkvetlé plochy jsou pro včelu nejnápadnější; velkou roli hraje rovněž tvar květů. Zřetelné členité obrazy nebo předměty rozliší včela velmi snadno. Pro včelaře to znamená, že může včelám označit jejich úly, aby se omezilo zalétávání. Členěný tvar ve žluté, modré, černé a bílé barvě stačí. Dnešní nástavkový včelař však označuje většinou jen ty úly, ve kterých jsou mladé matky v oddělcích; je potom menší pravděpodobnost, že se oplozující se mladé matky zalétnou

Hlava

Při pohledu zepředu má hlava včely přibližně trojúhelníkový tvar s plochou přední stranou a lehce konkávní stranou zadní. S hrudí je spojena tenkým, kožovitým pohyblivým krkem, kterým procházejí z hlavové dutiny do těla trávicí trubice, nervy, tepna (aorta) a vývody žláz. Hlava nemá pouze funkci nosiče orgánů smyslových. Jsou na ni umístěny další životně důležité orgány a žlázy.

Stavba těla včely medonosné

Dospělá včela má stejnou stavbu těla jako ostatní hmyz se třemi hlavními částmi: hlavou, hrudí (thorax) a zadečkem (abdomen). Z buňky se líhne jako hotový hmyz (imago). Nemůže a ani nepotřebuje dále růst; brání tomu chitinizovaná zevní kostra. která pokrývá celé tělo včely a je funkčně srovnatelná s podpůrnými částmi (kostrou) těla savců. U včely je ovšem tento podpůrný systém na povrchu těla, zatímco u savců je uvnitř těla, je obalen svalstvem a pokryt kůží. Každá část těla obsahuje životně důležité orgány.Praktický včelař by měl znát stavbu těla včely, chce-li včelařit racionálně a úspěšně.

Předpoklady zajištěného opylení

Protože člověk včely na rozdíl od volně žijícího hmyzu do určité míry vede a řídí, má možnost vytvořit pro opylování dobré předpoklady. Takovým opatřením je umístění včelstva do opylované kultury, nebo alespoň na její okraj. Kočování se včelami k ovocným sadům a kulturám řepky prospívá sadařům, zemědělcům ale i včelařům. Pro dokonalé opylení musíme ale v každém případě vytvořit předpoklady. Určitá opatření jsou nutná zejména za špatného počasí. Na ochranu před větrem postavíme úly na chráněnější místa mezi řadami stromů, na řepkovém poli přímo do porostu. Obě tato opatření zvyšují letovou aktivitu včel. Při kočování se včelstvy pro zlepšení opylení se objevuje otázka: máme včelstva přistavit několik dnů před květem, nebo až při plném květu? Včelstva, která dáme na stanoviště před květem, si pochopitelně vyhledávají potravu. Včely pak na opylovanou kulturu nezačnou létat ihned, protože se mezitím zalétaly na jiné zdroje někdy i více vzdálené. Nejvhodnější je, přivezeme-li včely ke kulturnim rostlinám v době, kdy se objevují první květy. Včely najdou snadno dosažitelnou potravu ve svém bezprostředním okolí. Intenzivní opylení je tak zajištěno od začátku až do konce květu.

Výkonnost včely při opylování

V dnešní době, kdy se vlivem životního prostředí snižuje počet druhů hmyzu, který nežije ve společenství, přicházíme na to, že by se měl zvyšovat počet včelstev. Je to nepochybné: podíl včel na opylování je asi 80 až 90%; mimořádný význam má u včel i věrnost místu a druhu květů. Nedokonalým opylením klesá nejen úroda mnohých zemědělských kulturních plodin, ale rostou i plody nevyvinuté, jejichž nižší kvalita je jednoznačná. Velikost a kvalita ovoce je závislá na počtu jader. Čím dokonaleji jsou květy opyleny, tím větší a hodnotnější plody narostou. To má velký význam v dnešním moderním ovocnářství. Po intenzivním opylení včelami se např. u řepky zvyšuje nejen hektarový výnos, ale i délka jednotlivých lusků. Počet semen v lusku, klíčivost a hmotnosti 1000 semen. Mnoho říkají pokusy z roku 1975 jedním druhem višně: stromy, které byly opyleny včelami, měly 16,8 kg ovoce na jednom stromě. Bez opylení včelami jenom 3,75 kg. Vysoké opylovací schopnosti včely medonodné přispívají rovněž k tomu, že mnoho divokých rostlin v přírodě, ale i naše ušlechtilé kvetoucí rostliny mají semena a plody. Včely pomáhají nejen nám, ale zajišťují potravu i ptákům. Velmi dobrým měřítkem pro ocenění vysoké opylovací schopnosti včel jsou výrobní ceny ovoce a bobulovin. Ve Spolkové republice Německo byly vyčísleny: bylo to přes dvě miliardy DM! Cena celé produkce medu je pouhých 100 milionů. S výkonem při opylování těsně souvisí zatížení létavek při návštěvách květů. Když včela vyletí během jednoho snůškového dne v průměru desetkrát a navštíví vždy jen 20 květů, je to za den 200 květů. Včelstvo má v květnu - červnu kolem 30000 dělnic, z toho je létavek asi 10000. Toto včelstvo tedy může během jednoho dne navštívit, a tím i opylit dva miliony květů. To je jistě úctyhodný výkon.

Věrnost místu

Pod tímto pojmem je zahrnuta další pozoruhodná vlastnost včely medonosné: při sběrací činnosti se soustřeďuje na omezenou plochu, která zaujímá maximálně 100m2. Můžeme si to potvrdit pozorováním loupících včel: když zlikvidují např. plásty s medem, ještě dlouhé hodiny dále hledají na stejném místě nebo v nejbližším okolí. Velikost sběrné plochy je závislá na vydatnosti a atraktivitě navštívených květů: čím lepší je zdroj, tím menší je sběrná plocha (Büdel a Herold 1960). Tato věrnost místu může mít při opylení květů včelou medonosnou pozitivní i negativní vliv. Roste-li ve sběrném areálu, např. v sadě dostatečný počet odrůd, které se mohou nájemně opylovat, bude výsledek výborný. Pokud se stromy nájemně opylit nemohou, bývá výsledek žalostný.

Věrnost druhu květu

V úspěšném konkurenčním boji má včela medonosná ještě jednu vynikající vlastnost, a sice věrnost druhu květu. V praxi to znamená, že létavka, která naletuje na květ určitého druhu rostliny, navštěvuje tuto rostlinu tak dlouho, až odkvete a nemůže již poskytovat potřebnou potravu. Podle Zandera rozlišuje nejen druh květu, ale i jeho barvu. Když objeví včela např. kvetoucí třešeň, hledá podobné květy v jejím okolí tak dlouho, až je najde. Tato věrnost dosahuje podle Zandera u létavek včely medonosné až neuvěřitelných 41 %. Potvrdil to i Maurizio a Kollman analýzou pylových rousků. Našli pouze 0,3 % smíšených pylových rousků, mezi nimi ojedinělé rousky se třemi různými druhy pylu z řepky olejky, řeřichy a smetanky. U čmeláků zjistili Bildell Herold 40% donesených rousků obsahujících více než jeden druh pylu. Znamená to, že v navštívené oblasti sbírají čmeláci pyl z většího počtu druhů rostlin, to je pro intenzivní opylení bezcenné. Za stejných experimentálních podmínek se podíl smíšených rousků pohyboval u včely medonosné v rozmezí 1,5 až 3%.

Medem proti nemoci a pro krásu

Včelí produkty a jejich využití mají již velice dlouhou tradici. Člověk se snaží tyto produkty využít ke svému prospěchu již od doby, kdy je poznal – to je v době, kdy se seznámil v dávnověku s tvorem, který nazýváme včela. Postupem doby si osvojil využívání všech dosud známých produktů. Vyžíval med, pyl, propolis, mateří kašičku, včelí vosk a včelí jed. Využití si vedle kuchyně brzy člověk našel i v léčitelství a kosmetice.
Uplatnění medu je především v předcházení nemocem a v doplňkové léčbě bez škodlivých následků. Zde je na místě citovat staré čínské přísloví : „ Med sto nemocí léčí a tisíce nemocem předchází“ Nejvíce se med požívá při nachlazení, tedy víceméně pozdě. Přesto je to možnost, jak s nemocí bojovat. Je potřeba ale vědět, že při užití medu a horkého čaje při nemocech dochází k pocení a tak by se měl užívat jen v klidu, nejlépe na lůžku,

Propolis

V posledních třiceti letech bylo v rámci vědecko výzkumné činnosti získáno poměrně hodně poznatků o propolisu, který byl dlouhou dobu nedoceňovaným produktem. Exaktní věda odhalila jeho nesmírně široké protibakteriální, mírně znecitlivující, protivirové účinky. Včely propolis sbírají, je to směs pryskyřic stromů a keřů obohacená výměšky žláz včely. Používají jej jako stavební materiál na tmelení otvorů a dezinfekci prostor. Jeho význam nacházíme v medicíně, hlavně v lidovém léčitelství, kde byl vždy využíván jeho baktericidní účinek při ošetřování ran. V Egyptě byl využíván k balzamování. Má významnou úlohu v kosmetice. Pozor, v některých případech může vyvolat alergie.

Jeste o medu

Med vyrábí včela z:
Nektaru-Šťáva květního pylu, výměšek rostlinných žláz - nektarií, ukrytých nejčastěji v květech
Medovice- Tvoří ji hmyz (mšice) ze šťáv jehličí, listů, stonků a větví stromů a keřů

Získávání medu:
Odstřeďováním
Lisováním- za tepla a za studena

Rozdělení medu podle původu:
Květový med - Surovinou je květový nektar, je světlejší, snadno stravitelný, rychle krystalizuje (výjimka- akátový med)
Medovicový med - Výchozí látkou je medovice, např."lesní med", je většinou tmavší, což způsobuje rostlinné barvivo obsažené v míze dřevin, obsahuje větší množství minerálních látek a stopových prvků, med je déle tekutý.

Rozdělení medu podle botanického původu:

Pampeliškový,
lipový,
řepkový,
akátový,
pohankový,
mateřídouškový,
lesní atd......

Druhy medu v prodeji:
1)Květový med
2)Lesní med
3)Med s propolisem
4)Med s mateří kašičkou
5)Med ochucený ovocem
6)Pastovaný - zůstává vláčný neteče

Mateří kašička - kosmetika, zvyšuje odolnost organismu, regenerace pokožky, jinak upravuje trávení

MED

-Med má proti cukru (sacharóze) vysokou biologickou hodnotu (vitaminy skupiny B,vitamin C a z minerálních látek především vápník a fosfor)
-Med je velmi lehce stavitelný,porušuje méně zubní sklovinu než řepný cukr
-Med tlumí růst choroboplodných zárodků
-Včela je biologickým filtrem, 1 včelstvo může během léta nasbírat 15 i více kg medu

Med je sladká šťáva z květů (nektar) nebo listů (medovice) rostlin, včelami vysátá, enzymaticky změněná v jejich medovém váčku a zahuštěna ve voskovém plástu.

Složení medu:
40% ovocného cukru
30% hroznové Šťávy (převládá-li.dochází ke krystalizaci)
1-10% sacharózy
10-20% vody
1% bílkovin
1% minerálních látek - Fe, K,P,Ca,Na,Mg
Vitaminy-A,K,B,C
Barvivo karoten

Aromatické látky - éterické oleje,pryskyřice

Aromatické kyseliny - kyselina jablečná, vinná, citrónová

Chemické složení medu je proměnlivé