Trávicí orgány

Přesně řečeno, trávicí orgány začínají již ústním otvorem na dolní straně hlavy. Za hltanem schopným nasávání pokračuje dlouhý úzký jícen procházející krkem, hrudí a zadečkovou stopkou do medového váčku, který je umístěn v přední části zadečku. Česlem prochází potrava do žaludku, který má rovněž název střední střevo. Posledními částmi trávicího systému je tenké střevo a vakovitý konečník (výkalový vak). Ten vyúsťuje řitním otvorem, jenž je mezi žihadlem a posledním hřbetním článkem zadečku.

Zadeček

Zadeček je složen ze segmentu (článku), z nichž hřbetní jsou velké a břišní malé. Překrývají se jako střešní tašky zepředu dozadu a jsou vzájemně propojeny přeloženou membránou. Celý zadeček se může podélně i příčně zvětšit a zase stáhnout zpět. Když včela intenzivně dýchá můžeme tyto pohyby zřetelně vidět. S hrudí je zadeček spojen krátkou tenkou stopkou. Může se proto volně pohybovat ve všech směrech. Svaly pro pohyb zadečku jsou pod posledním hrudním článkem. V zadečku jsou umístěny následující orgány: trávicí orgány s medovým váčkem, česlem, žaludkem a konečníkem, žihadlo s jedovým váčkem, dále voskové žlázy, vonná žláza, srdce, srdeční komory, tukové tělísko, dýchací systém rozmnožovací (pohlavní) orgány.

Křídla

Kořeny obou párů křídel přisedají na boku středního a zadního segmentu hrudi. Křídla jsou spojena s hrudí klouby, které jsou na rozhraní hřbetních a bočních článků. Přední křídla jsou mnohem větší než zadní a mají bohatší žilkování. Obě křídla se mohou spojit řadou háčků na předním okraji zadního křídla a záhybem na zadním okraji předního křídla a kmitat společně. Včela ale může s křídly dělat i jiné věci, než jimi pouze mávat. Díky pohyblivému uchycení na hrudi jimi může pohybovat nahoru a dolů, může jimi otáčet nebo je zkřížit, ale může si je také přiložit na tělo. Díky těmto aerodynamickým možnostem může včela měnit směr letu (letět rovně, stoupat, klesat, opisovat křivky nebo kružnice) a jeho rychlost, která je ovšem značně ovlivňována zatížením včely. Může jít o sladinu, pyl, vodu, nebo i naplněný výkalový vak. Včela, která letí za potravou, má kmitovou frekvenci kolem 250 za sekundu (250 Hz). Včela letící z pastvy má frekvenci poněkud nižší, asi 240 Hz. Je to zřejmě dáno hmotností nákladu. Bzukot podrážděné včely při bodnutí má frekvenci 285 Hz. Trubci vydávají tón s kmitočtem 207 Hz. Ten je nápadně hlubší než zvuk letu dělnic. Dosud nespářená matka má tón a tedy i rychlost kmitání křídel 253 Hz. Po oplození frekvence rychle klesá na hodnotu 226Hz. Za bezvětří dosahují včely rychlosti 8 m/sec. což odpovídá přesně 29km/hod. Při protivětru rychlost zvýší. s větrem "v zádech" ji patřičně sníží. Pro chovatele včel se musíme ještě zmínit o loketním (kubitálním) indexu jako o výběrovém a určovacím znaku včelích ras. Tento index udává vzájemný poměr 2 úseků kubitální žilky na předním včelím křídle. U rasy Carnica získáme hodnoty větší než 2 u severské včely menší než 2. Vhodným měřicím zařízením se tyto hodnoty dají zjistit velmi snadno. Pod mikroskopem lze tyto hodnoty dobře i odhadnout.

Hlavohruď a nohy

Hruď
V hrudi je centrum pohybového aparátu, kde mohutné vnitřní svalstvo ovládá nohy, křídla, ale i hlavu a zadeček. Pohyby svalů kontroluje nervový systém.
Nohy
3 páry nohou slouží nejen k pohybu po pevné podložce, ale i ke sbírání a transportu pylu. Každou nohu vytváří šest částí, které jsou vzájemně pohyblivě spojeny klouby. Pohyblivost jednotlivých kloubů je omezená, což je však kompenzováno jejich velkým počtem a růzností směru pohybu. V kyčelním kloubu se každá noha jako celek může pohybovat pouze dopředu, nebo dozadu. Klouby mezi následujícími částmi nohy jsou postaveny v různých úhlech s rozdílnými směry pohybu, takže jednotlivé polohy částí nohy umožní pohyb ve všech třech rovinách; to hraje důležitou roli při sběru pylu a vytváření pylových rousků. Sběr pylu je podporován odpovídajícím ochlupením nohou. Mimořádný význam na prvním páru nohou má čisticí orgán. Je umístěn na patě bezprostředně pod kloubem a má tvar kruhového vyhloubení, které je na okrajích porostlé radiálně směrovanými silnými štětinkami. Důležitou opěrnou součástí čisticího orgánu je blanitý výčnělek na holeni. Tímto orgánem protahuje včela po každé návštěvě květu svoje tykadla, aby je zbavila prachu a pylu. Pro udržení správné funkce mnoha čidel umístěných na tykadlech je to nezbytné. Čistění je tak automatické, že včela protahuje aparátem tykadla i v tom případě, že jsou úplně čistá.

Hltanové žlázy

Velikost a funkce hltanových žláz podléhá sezónní variabilitě a jiným podmínkám života ve včelstvu. Tyto žlázy jsou tvořeny dvěma podlouhlými hrozny malých váčků, které jsou složeny v četné kličky na bočních stranách hlavové dutiny: jejich celková délka je dvojnásobkem délky celého těla včely. Mají je pouze dělnice a produkují mateří kašičku. Po vylíhnutí včely se žláza musí k produkci mateří kašičky, sloužící k výživě plodu, vyvinout. Z tohoto důvodu musí včely konzumovat pyl. Když včela projde funkcí krmičky (po 12. dni věku), hltanové žlázy zakrní, jejich činnost může být ale v případě potřeby obnovena. Ve výjimečných případech jsou krmné žlázy plně vyvinuty i u starších včel. U zimních včel (přezimující včely) se hltanové žlázy plně vyvinou až po přezimování.

Sosák

Sosák je sacím orgánem. kterým může včela přijímat med, nektar, spadky (medovici), jinou potravu a vodu. Celý sosák je tvořen mnoha jednotlivými částmi, jednou z nich je jazyk. Po skončení příjmu potravy není možno sosák pozorovat. Podle včelí rasy kolísá délka sosáku od 5,9 do 6,9 mm. Výběrem při chovu se uplatňovala i snaha vyšlechtit včelu s velmi dlouhým sosákem, aby bylo možno využít snůšek z červeného jetele. Vzhledem k úbytku této snůšky není dnes tomuto požadavku přikládán dřívější význam.

Kusadla (mandibuly)

Jsou připevněna na hlavové schránce po obou stranách ústního otvoru. Jejich pohyb je zajišťován svalstvem. Dělnice je používají ke zpracovávání vosku, požívání pylu, ke kousání a všem ostatním činnostem v úlu, při kterých je potřebný párový uchopovací nebo hnětací orgán. Včela jimi ale neprokousne slupku ovoce, jako jsou hroznové nebo jiné bobule. Matka má větší kusadla než dělnice. Vpředu na nich má ještě silný zub, kterým otevře víčko mateřské buňky (matečníku) jako konzervu. V bezprostřední blízkosti kusadel (za čelní stěnou hlavy) je hornočelistní (kusadlová, mandibulární) žláza. Ta u dělnic vylučuje sekret ke změkčování vosku. Zatímco trubci tuto žlázu nemají, u matek je mimořádně vyvinutá. Vylučuje mateří látku, která je v nesmírně malém množství předávána na všechny jedince včelstva a způsobuje jeho soudržnost. Mateří látka je exoferomon zprostředkující informaci o přítomnosti matky. Pokud mateří látka chybí, je k dispozici pouze v nedostatečném množství včelstvo již není s matkou a vlastním stavem spokojeno. Podle Butlera. který tuto látku objevil v r. 1954, je u čerstvě vylíhnutých matek i matek přestárlých její produkce mizivá.

Tykadla a nervový systém

Tykadla jsou to dva volně pohyblivé přívěsky, jež jsou přirostlé k čelní straně hlavy měkkou membránou. Reagují na pachové, chemické a mechanické podněty. Protože život včelstva se odehrává převážně ve tmě, musí být smysly nezávislé na světle, tedy čich a hmat, velmi vyvinuté.

Nervový systém odpovídá podmínkám utváření včelího těla. Vzhledem k pevné vnější kostře se musely vyvinout zvláštní orgány reagující na nejmenší dotek nebo velmi nízký tlak: mnoho chloupků z jejího hustého ochlupení je napojeno na smyslové nervové buňky. Zvlášť velké množství je jich na tykadlech, která také představují hlavní sídlo čichu. Díky pohyblivosti smyslových chloupků vyvolá již sebemenší dotek, otřes nebo závan vzduchu na přilehlé nervové (smyslové) buňce podráždění s vysláním nervového vzruchu. Centrální nervový systém má jednoduchou stavbu; skládá se z mozku umístěného v dutině hlavy a z břišní nervové pásky, která probíhá po celé délce včelího těla. Mozek je u dospělé včely složen z nadjícnové a podjícnové nervové zauzliny, v průběhu břišní nervové pásky jsou dále dvě nervové zauzliny v hrudi a pět zauzlin v zadečku. Mozek (~750 000nervových buněk) a břišní nervová páska obsahují mnoho nervových buněk a nervových vláken, která vedou ve svalům. Jiná vlákna vedou od periferních smyslových orgánů; ta předávají např. zrakové, pachové nebo mechanické podněty do mozkových buněk, kde jsou odpovídajícím způsobem podle okamžité situace zpracovány a předány do pohybových center v břišní nervové pásce. Díky tomuto pochodu může včela reagovat přirozeným způsobem na podněty vnějšího okolí, např. okamžitým přerušením sběrací činnosti, když se obloha zatáhne tmavými bouřkovými mraky.