Žihadlo s jedovým váčkem

Vlastní žihadlo vytvářejí dvě souběžné, do špičky protažené štětinky, které mají na konci zpětné háčky. Součástí žihadla je i chitinizovaný žihadlový bodec. V klidové poloze je žihadlo zataženo v žihadlové komoře, která je umístěna na konci zadečku. Se zadečkem je spojeno prostřednictvím stigmálních destiček (mají dýchací otvory) a jejich svalstva. K žihadlu funkčně patří jedový váček a jedová žláza. Při bodnutí se špička zadečku ohne prudce dolů a činností svalů zesílenou pákovým efektem se z žihadlové komory vysune žihadlo. Žihadlo je vtahováno do kůže postupným vsouváním dvou žihadlových štětin se zpětnými háčky. Štětiny současně zatahují do rány i bodec žihadla až po jeho rozšířenou část, přičemž je víceméně složitou činností štětin vpravován do rány i včelí jed z jedového váčku. Prudkým pohybem zadečku se včela snaží zapíchnout špičku žihadla do kůže. Po proniknutí žihadla zrohovatělým povrchem pokožky zakotvuje včela v kůži pomocí zpětných háčku žihadlovou štětinu. Střídavým pohybem svalů vtahuje žihadlo hlouběji do kůže, až pevně drží. Díky zpětným háčkům nemůže včela žihadlo vytáhnout, takže si při odlétnuti vytrhne z těla jedový vaček i s jedovou žlázou a nervy. Při pozorování zapíchnutého žihadla jsou zřetelně vidět jeho stahovací pohyby. Bylo by velmi neprozřetelné, kdybychom chtěli žihadlo‚ rány vytáhnout uchopením jedového váčku palcem a ukazováčkem. Je to sice možné, dojde však ke vtlačení jedu do rány. Předejdeme tomu tak, že žihadlo seškrábneme nehtem palce. Při bodnutí utrpí včela-dělnice těžké vnitřní zranění. na které potom asi během jednoho dne uhyne. Vypadá to zcela nesmyslně a platí to s podstatným omezením. Včela má totiž žihadlo především na to, aby se bránila proti jinému hmyzu. V takovém případě o žihadlo (a život) nepřijde, protože na rozdíl od kůže člověka nebo savce je z těla hmyzu vytáhnout muže. Při bodnutí hmyzího jedince nedochází k pevnému sevření štětin s háčky. Žihadlo matky je poněkud delší; štětinky a zpětné háčky jsou méně vyvinuty. Zpětné háčky jsou pouze tři: matky používají žihadlo téměř výlučně jako kladélko ke kladení vajíček, jinak poslouží k usmrcení konkurenčních matek. V případě použití matka o žihadlo nepřijde. Trubci žihadlo nemají.

Konečník (výkalový vak)

V této dutině se shromažďují nejen veškeré odpadní produkty vznikající při výměně látkové, ale i nestravitelné části potravy. To má mimořádný význam jednak za déle trvajících dešťů v létě, jednak v bezletovém období v zimě. Zdravé včelstvo nekálí v úlu po plástech. Výkalový vak musí proto být velmi roztažitelný: po dlouhém zimním období muže vyplňovat větší část zadečku.

Žaludek

Žaludek umožňuje trávení potravy. Buňky žaludečních stěn, jejichž plocha je zvětšena mnoha příčnými řasami, vylučují trávicí šťávy. Zpracované živiny pronikají peritrofickou membránou a nejkratší cestou se žaludeční stěnou dostávají přímo do hemolymfy včely. V tenkém střevě a konečníku se absorbuje především voda ze střevního obsahu a vylučují zbytky. Rektální žlázy vyrovnávají v těle včely bilanci voda - soli. Přisuzuje se jim vylučování sekretu sloužícího ke konzervaci výkalu tlumením rozvoje hnilobných bakterií. V místě spojení mezi žaludkem a tenkým střevem ústí do trávicí trubice množství tenkých trubiček - Malpighiho orgány (určitá obdoba ledvin), které jako vylučovací orgány zajišťují odstraňování nežádoucích produktů výměny látkové a solí z hemolymfy. Pronikají v podstatě celým zadečkem a mají bezprostřední kontakt s volně proudící hemolymfou. Odpadní látky vznikající při výměně látkové jsou vyprazdňovány do tlustého střeva a jsou odváděny společně s výkaly

Medový váček, česlo

Medový váček je hruškovitý orgán, představující rozšíření trávicí trubice. Je velmi pružný: zcela naplněný má objem 50 až 60 mm3 a jeho hmotnost je 40 až 70 mg. Do váčku uložený nektar, medovici, krmivo a v neposlední řadě vodu přináší včela do úlu, část spotřebuje k úhradě energie potřebné k vyhledávání potravy. Česlo plní úlohu regulačního uzávěru mezi medovým váčkem a žaludkem. Tvoří je kalich směřující do medového váčku složený ze čtyř chlopní. Umožňuje pohyb potravy z váčku do žaludku, ale ne naopak. Tímto způsobem se v těle včely přesně odděluje to, co bude stráveno a spotřebováno, od toho, co bude po inverzi uloženo do plástu