Křídla

Kořeny obou párů křídel přisedají na boku středního a zadního segmentu hrudi. Křídla jsou spojena s hrudí klouby, které jsou na rozhraní hřbetních a bočních článků. Přední křídla jsou mnohem větší než zadní a mají bohatší žilkování. Obě křídla se mohou spojit řadou háčků na předním okraji zadního křídla a záhybem na zadním okraji předního křídla a kmitat společně. Včela ale může s křídly dělat i jiné věci, než jimi pouze mávat. Díky pohyblivému uchycení na hrudi jimi může pohybovat nahoru a dolů, může jimi otáčet nebo je zkřížit, ale může si je také přiložit na tělo. Díky těmto aerodynamickým možnostem může včela měnit směr letu (letět rovně, stoupat, klesat, opisovat křivky nebo kružnice) a jeho rychlost, která je ovšem značně ovlivňována zatížením včely. Může jít o sladinu, pyl, vodu, nebo i naplněný výkalový vak. Včela, která letí za potravou, má kmitovou frekvenci kolem 250 za sekundu (250 Hz). Včela letící z pastvy má frekvenci poněkud nižší, asi 240 Hz. Je to zřejmě dáno hmotností nákladu. Bzukot podrážděné včely při bodnutí má frekvenci 285 Hz. Trubci vydávají tón s kmitočtem 207 Hz. Ten je nápadně hlubší než zvuk letu dělnic. Dosud nespářená matka má tón a tedy i rychlost kmitání křídel 253 Hz. Po oplození frekvence rychle klesá na hodnotu 226Hz. Za bezvětří dosahují včely rychlosti 8 m/sec. což odpovídá přesně 29km/hod. Při protivětru rychlost zvýší. s větrem "v zádech" ji patřičně sníží. Pro chovatele včel se musíme ještě zmínit o loketním (kubitálním) indexu jako o výběrovém a určovacím znaku včelích ras. Tento index udává vzájemný poměr 2 úseků kubitální žilky na předním včelím křídle. U rasy Carnica získáme hodnoty větší než 2 u severské včely menší než 2. Vhodným měřicím zařízením se tyto hodnoty dají zjistit velmi snadno. Pod mikroskopem lze tyto hodnoty dobře i odhadnout.