Trubci

Trubci jsou včelí samci a spolu s matkou jsou pohlavními jedinci včelstva. Trubec se vyvíjí partenogeneticky z neoplozeného vajíčka. Podle původu vajíčka mohou být v úle tři druhy trubců. Především jsou to trubci z vajíček řádně kladoucích oplozených matek, položených do trubčích buněk. Tito trubci se vyskytují ve včelstvu jen v době sezóny, v dubnu až srpnu, kdy se projevuje chovná nálada včelstev. Včelstvo reguluje počet těchto trubců na několik set až tisíc jedinců. Na konci sezóny jsou tito trubci z úlu vyhnáni. Ale i během sezóny reagují dělnice na zhoršené počasí nebo snůškové poměry omezováním a někdy i vyháněním zejména starších trubců. Výjimku tvoří v našich podmínkách včelstva s mladými matkami, odchovanými liž v dané sezóně. Ve včelstvech s těmito kladoucími matkami nebývají trubci.
Další druh trubců pochází od matek, které nemají v semenném váčku spermie, tj. od matek trubcokladných. K trubcokladnosti dochází tak, že se matky buď vůbec nespářily (matky neoplozené), nebo jim došla zásoba spermií. Existují i důvody patologické, ale ty jsou výjimečné. Trubci od takovýchto matek se líhnou obvykle v dělničích buňkách a mohou se vyskytnout ve včelstvu kdykoli. Trubčí plod v dělničích buňkách se označuje jako hrboplod. Dělnice totiž malé dělničí buňky opatřují vysokým vyklenutým víčkem.
Třetí druh trubců pochází z vajíček položených dělnicemi - trubčicemi. V normálním včelstvu je jejich počet zcela zanedbatelný; ve velkém měřítku se vyskytnou ve včelstvech dlouho osiřelých. Líhnou se rovněž v dělnických buňkách (hrboplod). Od hrboplodu matek se hrboplod dělnic pozná podle toho, že plochy nejsou ucelené a že vajíčka jsou kladena nepravidelně, často ve větším počtu v jedné buňce a nejsou připevněna na dně buněk, ale na jejich stěnách. Trubčice mají kratší zadeček než matka a nedosáhnou až na dno buňky.
Tělo trubce je robustní, zavalité. Trubec nemá žádná zařízení k pracovním úkonům. Má velmi krátký sosák, nemá voskotvorné žlázy ani žihadlo. V době rojové nálady včelstva krmí trubce dělnice, sami se živí jen tehdy, když o ně dělnice ztratily zájem.
Jediným aktivním úkolem trubců je osemenit mladé matky. Zásoba spermatu se utvoří u trubců jednorázově již ve stádiu kukly. Schopnost ejakulovat odděleně sperma od hlenu, tj. říjnost , se však dostavuje teprve 10. až 12. den života dospělých trubců.další věkem ale již neklesá, naopak pohlavní dráždivost se dále zvyšuje. Od 6. Dne života trubci vyletují z úlů. Létají na trubčí shromaždiště, tj. na stálá místa v přírodě, kde se setkávají s matkami ke spáření. V případě nedostatku říjných trubců se páří i mladí trubci. Nejsou však schopni dokonale ejakulovat a zejména se oddělit od matky. Takový pár obvykle spadne k zemi a matka obvykle zahyne. Trubci z určitých stanovišť létají na přesně vymezená shromaždiště, kterým jsou věrni. Délka doletu trubců na shromaždiště je značná - 4 až 6 km je třeba považovat za zcela obvyklou vzdálenost. Byly však dokázány i dolety na vzdálenost 11 km, přičemž na překážku nebyly ani vodní toky, ani značná převýšení.
Zralý trubec má 1 až 1,5 mm3 spermatu, tj. 6 až 9 milionů spermií.
Vývoj trubce od položení vajíčka do vyběhnutí z buňky je nejdelší ze všech kast - trvá 24 dní. Délka života trubců je velmi krátká; více než polovina vylíhnutých trubců se nedožije 14 dní, nejstarší trubci byli nalezeni ve věku 45 až 50 dní. Trubci nejsou schopni ve včelstvu přezimovat.