Medotvoritele

Medovina

2005-12-30T03:08:00.000+01:00

Medovina je alkoholický nápoj o podobném charakteru jako má víno. Získáváme ho fermentováním zředěného s vodou medu. V té směsi můžeme mít i chmel, různé byliny, koření nebo ovocné šťávy a můžeme použít med libovolného typu. Postup při výrobě medoviny je dosti podobný výrobě ovocných vín, s jedinou výjimkou, že základní surovinou samozřejmě není ovoce, ale různé druhy medu. Výrobu medoviny můžeme rozdělit do těchto fází:
1. příprava směsi
2. fermentace
3. dozrávání medoviny

Nejzákladnější dělení druhů medoviny máme podle objemu vody použité na 1 l medu.
- jedenapůlnásobná 1 díl medu : 0,5 dílu vody
- dvojnásobná 1 : 1
- trojnásobná 1 : 2
- čtyřnásobná 1 : 3

a tady pár receptů

Světlá medovina
Do roztoku připraveného z 10 kg medu přidáme aromatické látky (8 g hřebíčku, 25 g skořice, 2 g zázvoru, 2 g kardamonu). Po vychladnutí přidáme rozkvašené kvasinky, 25 g středního fosforečnanu amonného a 15 g kyseliny vinné.

Bojarská medovina
Roztok z 10 kg medu a 25 l vody okořeníme 3 g skořice, po 1,5 g hřebíčku, kardamonu, pepře a zázvoru. Po vychladnutí přidáme rozkvašené kvasinky, živnou sůl a můžeme přidat 10 g kyseliny vinné.

Červená medovina
Ve 25 l vody rozpustíme 10 kg medu a vaříme jeden a půl hodiny za stálého sbírání pěny a dolévání vody. Pak přidáme 100 g chmele, 8 g skořice, hřebíčku, kardamonu a znovu vaříme. K obarvení opálíme kostkový cukr na pánci do granátové barvy a přidáme do roztoku. Po zchladnutí přidáme kvasinky, živnou sůl a 15 g kyseliny vinné.

Kořeněná medovina
Do roztoku z 10 kg medu přidáme 36 g skořice a po zchladnutí přidáme kvasinky, živnou sůl a 20 g kyseliny vinné. Do plátěného pytlíku dáme špetku chmele, 4 g kardamonu, 4 g fialkového kořene a 6 g hřebíčku. Pytlík zavěsíme do kvasné nádoby s tekutinou po celou dobu bouřlivého kvašení

Litevská medovina
Na 1 l lihu odměříme 1 l medu, 2 kousky skořice, 0,5 g vanilky, 0,5 g muškátového oříšku, 12 ks hřebíčku, 1-2 ks zázvoru, pomerančová kůra.
Koření se vaří v 0,5 1 vody až se zahustí na 1 sklenku vývaru. Med se smíchá na ohni do slabé růžové barvy, odstaví se a přidá se alkohol, odvar z koření a promíchá se. Po ochlazení se zfiltruje přes plátno a stáčí se do lahví.
Tento recept je asi nejlepší pro vyzkoušení, protože je hotový rychle. Většina medovin potřebuje dlouhou dobu zrání.

Na konec jako zajímavůstka, medovinu se považuje za nejstarší nápoj vínového typu.

Trubec II

2005-06-28T14:43:00.000+02:00

Trubec je včelí sameček, který vzniká tzv. partenogeneticky (samobřezostí), což znamená, že k jeho vylíhnutí není potřeba oplození spermií jednoho pohlaví spermiemi pohlaví druhého. Proto neoplozené matky nedokáží klást jiné včelí jedince než trubce. Vyskytuje se sice anomálie, kdy se i z neoplozeného vajíčka může vylíhnout samička, avšak tento stav není doposud řádně prozkoumán a tak vám o něm nemůžeme ani více povědět. Včely i pro vědce jsou v tomto i dalších směrech mnohokrát záhadné.

Posláním trubce je oplozovat matky. Včely jich také využívají k udržování optimální teploty v úle, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Vývoj trubce od vajíčka v dospělého jedince trvá 24 dní a maximálně po 14 dnech života je schopen plnit své „rodičovské povinnosti“. Za nimi odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky a trubci z celého okolí a kde dochází k „včelím zásnubám“. Jsou to zásnuby jistě krásné, avšak na lidské poměry velmi neobvyklé. No vezměte: Včelí matka se spáří na trubčím shromaždišti hned s několika trubci (až s osmi) najednou. Každý sameček–trubec po spáření umírá, matka se vrací zpět do svého úlu a již nikdy trubčí shromaždiště nevyhledává.

Pokud trubci není ani jednou matkou dovoleno spářit se, umírá také. Buď jeho tělo nevydrží nával v něm se tvořícího spermatu a on doslova praskne, nebo umírá jako „bezdomovec“. Včely totiž všechny trubce kolem července a srpna doslova vystrkají z úlu, neboť reprodukční období pro ně skončilo a začne zase až kolem května roku příštího.

Trubec je nejširší ze všech včel, dlouhý je pak přibližně stejně jako matka. Na rozdíl od matky a dělnic však nemá tak krásně ladné tvary, jemné křivky. Přechody mezi hrudí a zadečkem jsou ostré, prostě vypadá jako válec.

Extenzivni chov vcel

2005-06-28T14:28:00.000+02:00

Extenzivni chov vcel ma svoje prednosti a velmi casto se jevi lepsi nez pracnejsi zpusoby o kterych si chovatele mysli, ze dosahnou lepsi vysledky v produkci vcelich produktu.
Zajimavy clanek na toto tema je na portalu vcelarstvo.sk
a presny link k nemu je http://www.vcely.sk/technologia/extenzivnychov.php

POMŮCKY

2005-04-12T08:46:00.000+02:00

KUKLA na ochranu obličeje

RUKAVICE ochrana rukou

KOMBINÉZA měla by být bílá, pevněji uzavřená u kotníků rukou i nohou

KUŘÁK (dýmák) používá se ke zmírnění útočnosti včel, jako náplň se používá ne příliš dřevnatý a ne zcela práchlivý troud z vrb, smrku nebo sušený vratič obecný. Vznikající kouř má být jemný a chladný, nesmí vyletovat jiskry. Snažíme se dýmat spíše po horních loučkách než do uliček mezi plásty. Včely začnou zaměstnávat sáním zásob a nejsou tak útočné. Nadměrné zakuřování včelstva způsobuje dezorientaci včel a někdy se stávají i bodavějšími.

ROZPĚRÁK používá se k páčení částí úlu, které jsou zatmelené propolisem

KOŠŤÁTKO vhodné ke smetání včel z víka, ze stropních destiček nebo z rámků. K jemnějšímu odstranění se používá husí brk.

ROJÁČEK malý úlek používaný k vytváření oddělků nebo smetenců nebo k usazování chyceného roje.

MEDOMET zařízení, kam se strkají odvíčkované medné rámky a odstředivou silou se rámky zbavují medu, který pak stéká po vnitřních stěnách medometu a vytéká jeho ústím

SLUNEČNÍ TAVIDLO k tavení voskového díla

SIRNÉ KNOTY k síření rámků - ochrana před zavíječem voskovým

MATEŘÍ MŘÍŽKA jako přepážka mezi plodištěm a medníkem

http://www.volny.cz/jana.r/

Význam včely v přírodě

2005-04-08T13:29:00.000+02:00

V roce 1793 dokázal berlínský rektor Christian Konrad Sprengel ve své knize "Odhalené tajemství podstaty růstu a oplodnění květin", že mnohé z nich se nejsou schopny samy oplodnit. Nezbytně k tomu potřebují určité druhy hmyzu. Teolog a filolog Sprengel, který nebyl tehdy znám jako přírodovědec, poznal jak se zdá jako první význam chovu včel pro přirozený proces rozmnožování rostlin, a tím samozřejmě i pro zemědělství. Zůstalo na Angličanu Darwinovi, aby za půl století po smrti Sprengelově (1816) zařadil jeho objev do dějin vývoje přírodních věd. Před sto lety uveřejnil J.G.Mendel svou klasickou práci o výzkumu rostlinných kříženců - zakladatel genetiky. Mendel svou prací dokázal, že také dědičnost se řídí zákony vyjádřitelnými matematicky. Mendel jako přesný a přemýšlivý milovník přírody nebyl však jen botanikem s praktickým zaměřením na ovocnářství, nýbrž zároveň výkonným a v tehdejší době význačným včelařem. Zkoušel vše nové, hledal nejlepší včelu v zahraničí, aby se nakonec vrátil ke včele "domácí". Jako první potvrdil zalétávání trubců.

Zásady bezpečného zacházení se včelami

2005-03-31T12:21:00.000+02:00

Včelař se vlastně při ošetřování do jisté míry podřizuje včelám, jejichž chování je ovlivňováno nejen počasím, snůškou, mírou jejich podráždění, ale i jejich doprovodnými vlastnostmi. Proto se musíme seznámit jak s projevy života včel, tak se základními způsoby jejich ošetřování i s tím jak se u nich při práci chovat.
Pravidla:
Velmi důležité je zachovat při práci klid; je nutné se vyvarovat rychlých a neukázněných pohybů a pracovat ve včelstvech přiměřeně rychle.
Nikdy se nestavíme při ošetřování do drah výletů včel, třeba před česna
Na pozorované včely zbytečně nedýcháme, nepijeme při práci alkoholické nápoje, nepoužíváme ani kosmetické preparáty nebo voňavky a voňavá mýdla při mytí rukou. (to nemají rády !!!)
Vyvarujeme se přitisknutí včely rukou, aby nereagovala bodnutím a zároveň nedávala poplachové signály ostatním. Včelařův klid při práci se jakoby projevuje i na mírném chování včel.
K včelařově jistotě přispívá vhodná ochrana obličeje kuklou, ochrana rukou rukavicemi. Pracovní úkony u včel provádíme ve vhodném oblečení (kombinéza pevněji uzavřená u kotníků rukou i nohou.
Před zásahem do včelstva si promyslíme, které zákroky v něm budeme provádět. Podle toho si předem připravíme potřebné nářadí, dílo, záznamy, dýmající kuřák aj.
Jestliže některé včelstvo je příliš útočné a ošetřovateli se nedaří ho zmírnit kouřem nebo rosením, doporučuje se zákrok zkrátit a dokončit popřípadě až druhý den. Opakuje-li se bodavost pravidelně, je nutno včelstvu vyměnit matku.
Včely při ošetřováním mírníme kouřem nebo rosením vodou (někdy i trochu oslazenou, ale pozor na loupež). Obojí se nesmí přehnat. Jako náplň do kuřáku se používá ne příliš dřevnatý a ne zcela práchnivý troud z vrb, smrku nebo také můžeme do kuřáku přidávat místo troudu úlomky hobry (nevýhoda hobry- dehtuje). Vznikající kouř má být jemný a chladný. Při dohořívání troudu nesmějí z kuřáku vyletovat jiskry, které by mohly způsobit požár. Při práci dýmáme spíše po horních loučkách než do uliček mezi plásty. A jak to funguje?
Včely se začnou zaměstnávat sáním zásob a nejsou již tak útočné (připravují se na případnou evakuaci z úlu, myslí si totiž že úl hoří).
Nadměrné zakuřování včelstva způsobuje dezorientaci včel, ztěžuje případné vyhledávání matky na plástu a včely se stávají někdy i bodavějšími.
Rámky z úlu vytahujeme pomalu, tak abychom předešli "rolování" včel po rámku. S rámkem manipulujeme pomalu, vždy nad úlem (pokud je to nástavkový úl), a pokud možno ne příliš dlouho.
http://www.volny.cz/jana.r/

MATEŘÍ KAŠIČKA

2005-03-24T09:07:00.000+01:00

Hltanové žlázy včel dělnic produkují krmnou šťávu, která má název mateří kašička hlavně proto, že ji dostává matka během larvárního vývoje i po vylíhnutí. Larvy dělnic jsou touto šťávou krmeny pouze do třetího dne, a proto se pohlavně nevyvinou. Tento jev odedávna zvyšoval zájem o mateří kašičku a její využití ve výživě ve výživě a v lékařství.

Chemické složení:

voda 65 % - 70 %
cukry 40 % sušiny
30 % bílkoviny
tuky 12 - 20 %
minerální látky až do 4 % ( železo, kobalt, zinek )
všechny známé vitamíny

Využití:
Mateří kašičkou bylo skutečně dosaženo nadějných výsledků v léčbě:

bronchitidy
černého kašle
astmatu
Může pomoci při arterioskleroze a celkově zpomaluje proces stárnutí.

Používání mateří kašičky ve velkém množství je zdraví škodlivé.
http://www.volny.cz/jana.r/

ROJENÍ VČEL

2005-03-17T08:44:00.000+01:00

Rojivost je přirozená vlastnost všech čtyř druhů včel rodu Apis. Je to charakteristická vlastnost společennského hmyzu, který tvoří trvalá společenstva. Kromě včel se rojí mravenci a termiti. Je to způsob dělení společenstev.

Příčny rojení: přehřátí, malý prostor hnízda (úlu), může být geneticky podmíněno

Hlavní příčinou bývá... Nepoměr mezi otevřeným a zavíčkovaným plodem.

Včelstvo, které má mnoho zzavíčkovaného plodu, má i mnoho mladušek - krmiček. Jejich hltanové žlázy jsou na vrcholu činnosti. Když matka nemá volné buňky, do kterých by kladla, mladušky nemají co krmit a začnou samy polykat krmnou kašičku. Tím jim zduřejí vaječníky a vzniknou z nich tzv. anatomické trubčice. Trubčice vajíčka nekladou, ale zakládají misky, tj. základy matečníků!

Matka ještě misky zaklade a včely vystavějí matečníky. O matku se starají tak málo, že ta přestane klást, je lehká, stahuje se blíže k česnu úlu Čeká na impuls k vylétnutí.

Včelstvo je připraveno k rojení přibližně v době, kdy je zavíčkován první matečník. Je-li pěkné a teplé počasí, vyletí roj nejčastěji v poledních hodinách.

Matka, třebaže v rojové náladě včelstva omezí kladení vajíček a je lehká, není příliš dobrým letcem. Létá těžkopádně, a proto se brzy po opuštění úlu usadí někde na větev. Rojící se včely, které poletují vzrušeně ve vzduchu, ji naleznou podle vůně shromažďovacích feromonů, usadí se kolem ní a vytvoří typický rojový chumáč.

První roj, který vyletěl z úlu se starou matkou, je PRVOROJ. Poroje vyletují s mladými matkami, které dovedou lépe létat než stará matka. Mírně rojivá včelstva se rojí jen jednou.

Matka, která se již vylíhla, vyhledává své soupeřky a dochází k boji, až jedna matka zahyne. Pokud je matka ještě v matečníku, její soupeřka naruší matečník a včely pak dokončí dílo zkázy.

Rojení je nežádoucí, protože snižuje výnosy včelstva a proto se v moderním včelařství potlačuje. Geneticky se šlechtí kmeny včel málo rojivé.

Rojící se včely vzbuzují u nevčelařů, ale i u včelařů hrůzu, ale není pro to důvod, protože rojící se včely nebodají!!!!

Pozitivní stránkou rojení je, že se tím včelstva rozmnožují přirozenou cestou. Usazený roj se velmi dobře vyvíjí, protože v něm dojde k dokonalé souhře, má velmi vyvinutý stavební pud a včelař by měl dát roji co největší počet mezistěn. Ale rozhodně po usazení roje nekrmit, zásoby si přinesly s sebou!
http://www.volny.cz/jana.r/

TRUBCI

2005-02-28T09:00:00.000+01:00

Trubci jsou včelí samci. Ve včelstvech žijí jen v letních měsících, zpravidla od května do konce července. Rodí se z neoplozených vajíček.

VZHLED: Mnohem širší a robustnější než dělnice,
dvě velké nápadné oči,
hlubší zvuk při letu s kmitočtem 207 Hz.
POSLÁNÍ: Oplození matky - královny.
DÉLKA VÝVOJE: 24 DNÍ
DÉLKA ŽIVOTA: 20-50 DNŮ
VELIKOST TĚLA: 20 - 25 mm dlouhé
HMOTNOST: 200-260 mg
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE: Nemá žihadlo, voskotvorné žlázy, ve včelstvu nedělá nic.

ŽIVOT TRUBCE

Za normálních okolností jich žije ve včelstvu 500 - 800. V úlu tráví trubci většinu času nečinně na plástech, ve skupinkách s jinými trubci. Klidné posezení občas přerušují krátkou procházkou po plástech. Za procházky žebrají o potravu u dělnic. Dosud nebylo pozorováno, že by se trubci navzájem krmili. V prvních dnech po vylíhnutí krmí trubce mladušky. Nejčastěji jsou krmeni dvoudenní až pětidenní trubci. Jak trubci stárnou, dostávají od mladušek stále méně potravy a staré trubce mladušky už nekrmí. Krmí se sami, a to medem. Pak začíná vyletovat na snubní lety 3krát - 5krát denně a vrací se do úlu naplnit si medný váček. Včelaři je považovali za "darmožrouty", ale i oni mají ve včelstvu svůj význam. Včelstvo s trubci je živější a dokonaleji zahřívá plod. V červenci nebo v srpnu přestane matka klást do trubčích plástů a dělnice začnou trubce z úlů vyhazovat. Nikdy proti nim nepoužijí žihadla! Trubce vyhazují především létavky. Vyletující trubci jsou věrni svému včelstvu podobně jako dělnice; v době vyhánění trubců však zaletují ve velkém měřítku do cizích včelstev a jsou nejaktivnějšími šiřiteli parazitického Varroa jacobsoni.

MATKA - KRÁLOVNA

2005-02-10T13:49:00.000+01:00

Matka je nejcennějším a nepostradatelným členem každého včelstva. Je to jediná oplozená samička, která intenzívním kladením zajišťuje rychlou obnovu dělnic a trubců.

VZHLED: Je delší než dělnice nebo trubec

POSLÁNÍ: Kladení vajíček (až 1500 denně)
DÉLKA VÝVOJE: 16 DNÍ
DÉLKA ŽIVOTA: až 5 let
VELIKOST TĚLA: 20 - 25 mm dlouhé
HMOTNOST 180 - 260 mg
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE: V kusadlové žláze vytváří tzv. mateří látku - FEROMON, který koluje v potravě a spojuje tisíce jedinců v sociální jednotku - VČELSTVO.

Život matky

Včelstvo, které si chce odchovat matku, vystaví na okraji plástů žaludovité misky. Matka misky zaklade a včely misku postupně dobudují na svislý matečník, dlouhý 20 - 30 mm. V něm probíhá vývoj matky. Líhnoucí se matka si vykrojí kusadlem otvor v matečníku, víčko odpadne a matka vyleze ven. Včely mladušky matku nakrmí, nebo se živí medem sama. Včely jinak nevěnují vylíhlé matce žádnou pozornost. Jen co matce ztvrdne pokožka, začne slídit po plástu, a pokud narazí na další matečníky, zničí je. Vylíhne-li se současně několik matek v úle, začnou mezi nimi souboje na život a na smrt. Po 3 - 5 dnech po vylíhnutí vyletuje matka na první prolety. V 5. - 8. dni, když pohlavně dozraje, vyletuje na snubní lety. Páří se postupně s 6 - 10 trubci. O spářenou matku včely již pečují. Po 5 - 17 dnech po spáření začne matka klást vajíčka. Ročně klade výkonná matka přes 200 000 vajíček. Ve vrcholném období vývoje včelstva denně naklade až dvojnásobek své vlastní váhy. Například slepice, kdyby se chtěla vyrovnat včelí matce, musela by denně snést asi 25 vajec. Matka může žít 3 - 4 roky, avšak v praxi racionálního včelařství se matky vyměňují druhým nebo třetím rokem. Mezerovitý plod je upozorněním pro včelaře, že je třeba matku vyměnit.

DĚLNICE

2005-02-02T11:41:00.000+01:00

Dělnice jsou nejpočetnějšími členy včelstva. Včelstvo je existencí závislé na jejich činnosti. Vznikají z oplozených vajíček.

POSLÁNÍ: Zajišťují potravu, starají se o plod, matku a celou budoucnost včelstva.

DÉLKA VÝVOJE: 21 DNÍ

DÉLKA ŽIVOTA: 4-6 týdnů v létě
7-9 měsíců v zimě

VELIKOST TĚLA: 12-14 mm dlouhé

HMOTNOST: 100 mg (10 000 včel=1kg)

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE: Pokud je včelstvo náhle bez matky a včelstvo nemá šanci odchovat novou matku, vyvine se mnoho dělnic v kladoucí samičky - TRUBČICE, které kladou jen neoplozená vajíčka a z nich se vyvíjejí trubci. Nemohou včelstvo zachránit.
http://www.volny.cz/jana.r

VČELÍ VÝROBKY

2005-01-17T09:15:00.000+01:00

Včelařství je zdrojem důležitých surovin a výrobků - medu, vosku, mateří kašičky, prápolisu a včelího medu, které pomáhají zabezpečovat zdravou výživu obyvatelstva a výrobu ve farmaceutickém, potravinářsdkém a kosmetickém průmyslu.

MED, který přípravují včely z nektaru nebo medovice, je základní potravou pro včely a součastně hodnotnou lidskou potravinou. Obsahuje několik druhů cukrů, nejvíce cukru hroznového a ovocného, mnoho minerálních látek, vitamínů, těžký vodík, enzymy a další látky. Příznivý vliv medu na lidský organismus byl prokázán a med se už od pradávna používal nejen jako potravina, ale i jako lék. Je snahou zvýšit jeho spotřebu, protože přes větší zájem spotřebitelů o tento včelí výrobek v posledních letech je jeho konzumace u nás stále nízká ve srovnání se spotřebou v jiných státech.

VČELÍ VOSK je druhým výrobkem, který včela vylučuje ve voskotvorných žlázách. Ikdaž se většina vosku znovu spotřebuje ve včelařském odvětví, je surovinou i pro výrobu různých přípravků a pomůcek v kosmetice, v zubním lekařství a v různých odvětvích průmyslu.
Někde je dosti významným produktem PYL, který sbírají včely na květech. Pylové rousky se různým zařízením zachycují při donášce pylu včelami do úlu. Osahuje mnoho vitamínů a účinných růstových látek. Využívá se k dalšímu zpracování ve farmaceutickém, kosmetickém a potravinářském průmyslu.

MATEŘÍ KAŠIČKA, která je základním krmivem mateřího plodu a larev, se stala významnou surovinou farmaceutického, potravinářského a kosmetického průmyslu. Obsahuje minerální soli, bílkoviny, minerály a hormony.

VČELÍ JED, jehož účinek po bodnutí včelou je všeobecně znám, se rovněž používá ve farmaceutickém průmyslu k výrobě léků. Jeho rošní potřeba kolísá a je poměrně malá.

V poslední době u nás i ve světě nabývá na významu další včelí výrobek - PROPOLIS (všelí tmel). Je to směs pryskyřice, balzámů, včelího vosku, éterického oleje a pylu. Používá se ve farmakologickém průmyslu a ověřují se léčivé účinky léků, které se z této suroviny vyrábějí. Některé pokusy dokázaly, že má antiseptické účinky.

Žihadlo s jedovým váčkem

2004-12-18T20:26:00.000+01:00

Vlastní žihadlo vytvářejí dvě souběžné, do špičky protažené štětinky, které mají na konci zpětné háčky. Součástí žihadla je i chitinizovaný žihadlový bodec. V klidové poloze je žihadlo zataženo v žihadlové komoře, která je umístěna na konci zadečku. Se zadečkem je spojeno prostřednictvím stigmálních destiček (mají dýchací otvory) a jejich svalstva. K žihadlu funkčně patří jedový váček a jedová žláza. Při bodnutí se špička zadečku ohne prudce dolů a činností svalů zesílenou pákovým efektem se z žihadlové komory vysune žihadlo. Žihadlo je vtahováno do kůže postupným vsouváním dvou žihadlových štětin se zpětnými háčky. Štětiny současně zatahují do rány i bodec žihadla až po jeho rozšířenou část, přičemž je víceméně složitou činností štětin vpravován do rány i včelí jed z jedového váčku. Prudkým pohybem zadečku se včela snaží zapíchnout špičku žihadla do kůže. Po proniknutí žihadla zrohovatělým povrchem pokožky zakotvuje včela v kůži pomocí zpětných háčku žihadlovou štětinu. Střídavým pohybem svalů vtahuje žihadlo hlouběji do kůže, až pevně drží. Díky zpětným háčkům nemůže včela žihadlo vytáhnout, takže si při odlétnuti vytrhne z těla jedový vaček i s jedovou žlázou a nervy. Při pozorování zapíchnutého žihadla jsou zřetelně vidět jeho stahovací pohyby. Bylo by velmi neprozřetelné, kdybychom chtěli žihadlo‚ rány vytáhnout uchopením jedového váčku palcem a ukazováčkem. Je to sice možné, dojde však ke vtlačení jedu do rány. Předejdeme tomu tak, že žihadlo seškrábneme nehtem palce. Při bodnutí utrpí včela-dělnice těžké vnitřní zranění. na které potom asi během jednoho dne uhyne. Vypadá to zcela nesmyslně a platí to s podstatným omezením. Včela má totiž žihadlo především na to, aby se bránila proti jinému hmyzu. V takovém případě o žihadlo (a život) nepřijde, protože na rozdíl od kůže člověka nebo savce je z těla hmyzu vytáhnout muže. Při bodnutí hmyzího jedince nedochází k pevnému sevření štětin s háčky. Žihadlo matky je poněkud delší; štětinky a zpětné háčky jsou méně vyvinuty. Zpětné háčky jsou pouze tři: matky používají žihadlo téměř výlučně jako kladélko ke kladení vajíček, jinak poslouží k usmrcení konkurenčních matek. V případě použití matka o žihadlo nepřijde. Trubci žihadlo nemají.

Konečník (výkalový vak)

2004-12-18T20:25:00.000+01:00

V této dutině se shromažďují nejen veškeré odpadní produkty vznikající při výměně látkové, ale i nestravitelné části potravy. To má mimořádný význam jednak za déle trvajících dešťů v létě, jednak v bezletovém období v zimě. Zdravé včelstvo nekálí v úlu po plástech. Výkalový vak musí proto být velmi roztažitelný: po dlouhém zimním období muže vyplňovat větší část zadečku.

Žaludek

2004-12-09T09:03:00.000+01:00

Žaludek umožňuje trávení potravy. Buňky žaludečních stěn, jejichž plocha je zvětšena mnoha příčnými řasami, vylučují trávicí šťávy. Zpracované živiny pronikají peritrofickou membránou a nejkratší cestou se žaludeční stěnou dostávají přímo do hemolymfy včely. V tenkém střevě a konečníku se absorbuje především voda ze střevního obsahu a vylučují zbytky. Rektální žlázy vyrovnávají v těle včely bilanci voda - soli. Přisuzuje se jim vylučování sekretu sloužícího ke konzervaci výkalu tlumením rozvoje hnilobných bakterií. V místě spojení mezi žaludkem a tenkým střevem ústí do trávicí trubice množství tenkých trubiček - Malpighiho orgány (určitá obdoba ledvin), které jako vylučovací orgány zajišťují odstraňování nežádoucích produktů výměny látkové a solí z hemolymfy. Pronikají v podstatě celým zadečkem a mají bezprostřední kontakt s volně proudící hemolymfou. Odpadní látky vznikající při výměně látkové jsou vyprazdňovány do tlustého střeva a jsou odváděny společně s výkaly

Medový váček, česlo

2004-12-09T09:02:00.000+01:00

Medový váček je hruškovitý orgán, představující rozšíření trávicí trubice. Je velmi pružný: zcela naplněný má objem 50 až 60 mm3 a jeho hmotnost je 40 až 70 mg. Do váčku uložený nektar, medovici, krmivo a v neposlední řadě vodu přináší včela do úlu, část spotřebuje k úhradě energie potřebné k vyhledávání potravy. Česlo plní úlohu regulačního uzávěru mezi medovým váčkem a žaludkem. Tvoří je kalich směřující do medového váčku složený ze čtyř chlopní. Umožňuje pohyb potravy z váčku do žaludku, ale ne naopak. Tímto způsobem se v těle včely přesně odděluje to, co bude stráveno a spotřebováno, od toho, co bude po inverzi uloženo do plástu

Trávicí orgány

2004-11-30T14:25:00.000+01:00

Přesně řečeno, trávicí orgány začínají již ústním otvorem na dolní straně hlavy. Za hltanem schopným nasávání pokračuje dlouhý úzký jícen procházející krkem, hrudí a zadečkovou stopkou do medového váčku, který je umístěn v přední části zadečku. Česlem prochází potrava do žaludku, který má rovněž název střední střevo. Posledními částmi trávicího systému je tenké střevo a vakovitý konečník (výkalový vak). Ten vyúsťuje řitním otvorem, jenž je mezi žihadlem a posledním hřbetním článkem zadečku.

Zadeček

2004-11-30T14:24:00.000+01:00

Zadeček je složen ze segmentu (článku), z nichž hřbetní jsou velké a břišní malé. Překrývají se jako střešní tašky zepředu dozadu a jsou vzájemně propojeny přeloženou membránou. Celý zadeček se může podélně i příčně zvětšit a zase stáhnout zpět. Když včela intenzivně dýchá můžeme tyto pohyby zřetelně vidět. S hrudí je zadeček spojen krátkou tenkou stopkou. Může se proto volně pohybovat ve všech směrech. Svaly pro pohyb zadečku jsou pod posledním hrudním článkem. V zadečku jsou umístěny následující orgány: trávicí orgány s medovým váčkem, česlem, žaludkem a konečníkem, žihadlo s jedovým váčkem, dále voskové žlázy, vonná žláza, srdce, srdeční komory, tukové tělísko, dýchací systém rozmnožovací (pohlavní) orgány.

Křídla

2004-11-23T21:50:00.000+01:00

Kořeny obou párů křídel přisedají na boku středního a zadního segmentu hrudi. Křídla jsou spojena s hrudí klouby, které jsou na rozhraní hřbetních a bočních článků. Přední křídla jsou mnohem větší než zadní a mají bohatší žilkování. Obě křídla se mohou spojit řadou háčků na předním okraji zadního křídla a záhybem na zadním okraji předního křídla a kmitat společně. Včela ale může s křídly dělat i jiné věci, než jimi pouze mávat. Díky pohyblivému uchycení na hrudi jimi může pohybovat nahoru a dolů, může jimi otáčet nebo je zkřížit, ale může si je také přiložit na tělo. Díky těmto aerodynamickým možnostem může včela měnit směr letu (letět rovně, stoupat, klesat, opisovat křivky nebo kružnice) a jeho rychlost, která je ovšem značně ovlivňována zatížením včely. Může jít o sladinu, pyl, vodu, nebo i naplněný výkalový vak. Včela, která letí za potravou, má kmitovou frekvenci kolem 250 za sekundu (250 Hz). Včela letící z pastvy má frekvenci poněkud nižší, asi 240 Hz. Je to zřejmě dáno hmotností nákladu. Bzukot podrážděné včely při bodnutí má frekvenci 285 Hz. Trubci vydávají tón s kmitočtem 207 Hz. Ten je nápadně hlubší než zvuk letu dělnic. Dosud nespářená matka má tón a tedy i rychlost kmitání křídel 253 Hz. Po oplození frekvence rychle klesá na hodnotu 226Hz. Za bezvětří dosahují včely rychlosti 8 m/sec. což odpovídá přesně 29km/hod. Při protivětru rychlost zvýší. s větrem "v zádech" ji patřičně sníží. Pro chovatele včel se musíme ještě zmínit o loketním (kubitálním) indexu jako o výběrovém a určovacím znaku včelích ras. Tento index udává vzájemný poměr 2 úseků kubitální žilky na předním včelím křídle. U rasy Carnica získáme hodnoty větší než 2 u severské včely menší než 2. Vhodným měřicím zařízením se tyto hodnoty dají zjistit velmi snadno. Pod mikroskopem lze tyto hodnoty dobře i odhadnout.

Hlavohruď a nohy

2004-11-23T21:48:00.000+01:00

Hruď
V hrudi je centrum pohybového aparátu, kde mohutné vnitřní svalstvo ovládá nohy, křídla, ale i hlavu a zadeček. Pohyby svalů kontroluje nervový systém.
Nohy
3 páry nohou slouží nejen k pohybu po pevné podložce, ale i ke sbírání a transportu pylu. Každou nohu vytváří šest částí, které jsou vzájemně pohyblivě spojeny klouby. Pohyblivost jednotlivých kloubů je omezená, což je však kompenzováno jejich velkým počtem a růzností směru pohybu. V kyčelním kloubu se každá noha jako celek může pohybovat pouze dopředu, nebo dozadu. Klouby mezi následujícími částmi nohy jsou postaveny v různých úhlech s rozdílnými směry pohybu, takže jednotlivé polohy částí nohy umožní pohyb ve všech třech rovinách; to hraje důležitou roli při sběru pylu a vytváření pylových rousků. Sběr pylu je podporován odpovídajícím ochlupením nohou. Mimořádný význam na prvním páru nohou má čisticí orgán. Je umístěn na patě bezprostředně pod kloubem a má tvar kruhového vyhloubení, které je na okrajích porostlé radiálně směrovanými silnými štětinkami. Důležitou opěrnou součástí čisticího orgánu je blanitý výčnělek na holeni. Tímto orgánem protahuje včela po každé návštěvě květu svoje tykadla, aby je zbavila prachu a pylu. Pro udržení správné funkce mnoha čidel umístěných na tykadlech je to nezbytné. Čistění je tak automatické, že včela protahuje aparátem tykadla i v tom případě, že jsou úplně čistá.

Hltanové žlázy

2004-11-15T09:31:00.000+01:00

Velikost a funkce hltanových žláz podléhá sezónní variabilitě a jiným podmínkám života ve včelstvu. Tyto žlázy jsou tvořeny dvěma podlouhlými hrozny malých váčků, které jsou složeny v četné kličky na bočních stranách hlavové dutiny: jejich celková délka je dvojnásobkem délky celého těla včely. Mají je pouze dělnice a produkují mateří kašičku. Po vylíhnutí včely se žláza musí k produkci mateří kašičky, sloužící k výživě plodu, vyvinout. Z tohoto důvodu musí včely konzumovat pyl. Když včela projde funkcí krmičky (po 12. dni věku), hltanové žlázy zakrní, jejich činnost může být ale v případě potřeby obnovena. Ve výjimečných případech jsou krmné žlázy plně vyvinuty i u starších včel. U zimních včel (přezimující včely) se hltanové žlázy plně vyvinou až po přezimování.

Sosák

2004-11-04T08:57:00.000+01:00

Sosák je sacím orgánem. kterým může včela přijímat med, nektar, spadky (medovici), jinou potravu a vodu. Celý sosák je tvořen mnoha jednotlivými částmi, jednou z nich je jazyk. Po skončení příjmu potravy není možno sosák pozorovat. Podle včelí rasy kolísá délka sosáku od 5,9 do 6,9 mm. Výběrem při chovu se uplatňovala i snaha vyšlechtit včelu s velmi dlouhým sosákem, aby bylo možno využít snůšek z červeného jetele. Vzhledem k úbytku této snůšky není dnes tomuto požadavku přikládán dřívější význam.

Kusadla (mandibuly)

2004-11-04T08:56:00.000+01:00

Jsou připevněna na hlavové schránce po obou stranách ústního otvoru. Jejich pohyb je zajišťován svalstvem. Dělnice je používají ke zpracovávání vosku, požívání pylu, ke kousání a všem ostatním činnostem v úlu, při kterých je potřebný párový uchopovací nebo hnětací orgán. Včela jimi ale neprokousne slupku ovoce, jako jsou hroznové nebo jiné bobule. Matka má větší kusadla než dělnice. Vpředu na nich má ještě silný zub, kterým otevře víčko mateřské buňky (matečníku) jako konzervu. V bezprostřední blízkosti kusadel (za čelní stěnou hlavy) je hornočelistní (kusadlová, mandibulární) žláza. Ta u dělnic vylučuje sekret ke změkčování vosku. Zatímco trubci tuto žlázu nemají, u matek je mimořádně vyvinutá. Vylučuje mateří látku, která je v nesmírně malém množství předávána na všechny jedince včelstva a způsobuje jeho soudržnost. Mateří látka je exoferomon zprostředkující informaci o přítomnosti matky. Pokud mateří látka chybí, je k dispozici pouze v nedostatečném množství včelstvo již není s matkou a vlastním stavem spokojeno. Podle Butlera. který tuto látku objevil v r. 1954, je u čerstvě vylíhnutých matek i matek přestárlých její produkce mizivá.

Tykadla a nervový systém

2004-11-02T13:33:00.000+01:00

Tykadla jsou to dva volně pohyblivé přívěsky, jež jsou přirostlé k čelní straně hlavy měkkou membránou. Reagují na pachové, chemické a mechanické podněty. Protože život včelstva se odehrává převážně ve tmě, musí být smysly nezávislé na světle, tedy čich a hmat, velmi vyvinuté.

Nervový systém odpovídá podmínkám utváření včelího těla. Vzhledem k pevné vnější kostře se musely vyvinout zvláštní orgány reagující na nejmenší dotek nebo velmi nízký tlak: mnoho chloupků z jejího hustého ochlupení je napojeno na smyslové nervové buňky. Zvlášť velké množství je jich na tykadlech, která také představují hlavní sídlo čichu. Díky pohyblivosti smyslových chloupků vyvolá již sebemenší dotek, otřes nebo závan vzduchu na přilehlé nervové (smyslové) buňce podráždění s vysláním nervového vzruchu. Centrální nervový systém má jednoduchou stavbu; skládá se z mozku umístěného v dutině hlavy a z břišní nervové pásky, která probíhá po celé délce včelího těla. Mozek je u dospělé včely složen z nadjícnové a podjícnové nervové zauzliny, v průběhu břišní nervové pásky jsou dále dvě nervové zauzliny v hrudi a pět zauzlin v zadečku. Mozek (~750 000nervových buněk) a břišní nervová páska obsahují mnoho nervových buněk a nervových vláken, která vedou ve svalům. Jiná vlákna vedou od periferních smyslových orgánů; ta předávají např. zrakové, pachové nebo mechanické podněty do mozkových buněk, kde jsou odpovídajícím způsobem podle okamžité situace zpracovány a předány do pohybových center v břišní nervové pásce. Díky tomuto pochodu může včela reagovat přirozeným způsobem na podněty vnějšího okolí, např. okamžitým přerušením sběrací činnosti, když se obloha zatáhne tmavými bouřkovými mraky.

Oči

2004-10-27T09:27:00.000+02:00

U včely musíme rozlišovat dvě složené oči a tři jednoduché (temenní) oči na horní části hlavy. Temenní oči reagují na světelné dráždění: k "vidění" používá včela jedině složené oči. Mohou vnímat polarizované světlo což je velmi důležité pro orientaci při zatažené obloze. Složené oči se skládají z mnoha jednotlivých oček (ommatidií, facet); každé z nich zobrazuje malý výřez jako bodový obraz, z jejichž součtu vzniká celkový rastrovaný obraz. Ve srovnání s okem lidským nevidí včela na dálku tak ostře. Pavučina je pro ni pouhá záclona; často do ní proto vletí. Dělnice má asi 3000 jednotlivých oček (facet), zatímco u trubce bychom jich napočítali v jednom oku 6500. Ve srovnání s okem lidským má včela i odlišné vnímání barev. To, co vidíme zřetelně jako zářivou červeň, je pro včelu černé nebo tmavošedé. Ultrafialové barvy nevidíme zase naopak my, ale oči včely jsou touto vlnovou délkou drážděny nejvíce. Zatímco člověk rozliší mezi červenou a modrou asi 60 barevných odstínů, u včely je to málokdy více než dvanáct. Nejvýraznějšími barvami jsou pro včelu oranžová, žlutá, zelená, modrozelená, modrofialová a ultrafialová; včela přitom ale od sebe téměř nerozlišuje oranžovou, žlutou a zelenou. Žluté a modré květy nebo rozkvetlé plochy jsou pro včelu nejnápadnější; velkou roli hraje rovněž tvar květů. Zřetelné členité obrazy nebo předměty rozliší včela velmi snadno. Pro včelaře to znamená, že může včelám označit jejich úly, aby se omezilo zalétávání. Členěný tvar ve žluté, modré, černé a bílé barvě stačí. Dnešní nástavkový včelař však označuje většinou jen ty úly, ve kterých jsou mladé matky v oddělcích; je potom menší pravděpodobnost, že se oplozující se mladé matky zalétnou

Hlava

2004-10-26T11:10:00.000+02:00

Při pohledu zepředu má hlava včely přibližně trojúhelníkový tvar s plochou přední stranou a lehce konkávní stranou zadní. S hrudí je spojena tenkým, kožovitým pohyblivým krkem, kterým procházejí z hlavové dutiny do těla trávicí trubice, nervy, tepna (aorta) a vývody žláz. Hlava nemá pouze funkci nosiče orgánů smyslových. Jsou na ni umístěny další životně důležité orgány a žlázy.

Stavba těla včely medonosné

2004-10-25T08:47:00.000+02:00

Dospělá včela má stejnou stavbu těla jako ostatní hmyz se třemi hlavními částmi: hlavou, hrudí (thorax) a zadečkem (abdomen). Z buňky se líhne jako hotový hmyz (imago). Nemůže a ani nepotřebuje dále růst; brání tomu chitinizovaná zevní kostra. která pokrývá celé tělo včely a je funkčně srovnatelná s podpůrnými částmi (kostrou) těla savců. U včely je ovšem tento podpůrný systém na povrchu těla, zatímco u savců je uvnitř těla, je obalen svalstvem a pokryt kůží. Každá část těla obsahuje životně důležité orgány.Praktický včelař by měl znát stavbu těla včely, chce-li včelařit racionálně a úspěšně.

Předpoklady zajištěného opylení

2004-10-19T13:34:00.001+02:00

Protože člověk včely na rozdíl od volně žijícího hmyzu do určité míry vede a řídí, má možnost vytvořit pro opylování dobré předpoklady. Takovým opatřením je umístění včelstva do opylované kultury, nebo alespoň na její okraj. Kočování se včelami k ovocným sadům a kulturám řepky prospívá sadařům, zemědělcům ale i včelařům. Pro dokonalé opylení musíme ale v každém případě vytvořit předpoklady. Určitá opatření jsou nutná zejména za špatného počasí. Na ochranu před větrem postavíme úly na chráněnější místa mezi řadami stromů, na řepkovém poli přímo do porostu. Obě tato opatření zvyšují letovou aktivitu včel. Při kočování se včelstvy pro zlepšení opylení se objevuje otázka: máme včelstva přistavit několik dnů před květem, nebo až při plném květu? Včelstva, která dáme na stanoviště před květem, si pochopitelně vyhledávají potravu. Včely pak na opylovanou kulturu nezačnou létat ihned, protože se mezitím zalétaly na jiné zdroje někdy i více vzdálené. Nejvhodnější je, přivezeme-li včely ke kulturnim rostlinám v době, kdy se objevují první květy. Včely najdou snadno dosažitelnou potravu ve svém bezprostředním okolí. Intenzivní opylení je tak zajištěno od začátku až do konce květu.

Výkonnost včely při opylování

2004-10-19T13:34:00.000+02:00

V dnešní době, kdy se vlivem životního prostředí snižuje počet druhů hmyzu, který nežije ve společenství, přicházíme na to, že by se měl zvyšovat počet včelstev. Je to nepochybné: podíl včel na opylování je asi 80 až 90%; mimořádný význam má u včel i věrnost místu a druhu květů. Nedokonalým opylením klesá nejen úroda mnohých zemědělských kulturních plodin, ale rostou i plody nevyvinuté, jejichž nižší kvalita je jednoznačná. Velikost a kvalita ovoce je závislá na počtu jader. Čím dokonaleji jsou květy opyleny, tím větší a hodnotnější plody narostou. To má velký význam v dnešním moderním ovocnářství. Po intenzivním opylení včelami se např. u řepky zvyšuje nejen hektarový výnos, ale i délka jednotlivých lusků. Počet semen v lusku, klíčivost a hmotnosti 1000 semen. Mnoho říkají pokusy z roku 1975 jedním druhem višně: stromy, které byly opyleny včelami, měly 16,8 kg ovoce na jednom stromě. Bez opylení včelami jenom 3,75 kg. Vysoké opylovací schopnosti včely medonodné přispívají rovněž k tomu, že mnoho divokých rostlin v přírodě, ale i naše ušlechtilé kvetoucí rostliny mají semena a plody. Včely pomáhají nejen nám, ale zajišťují potravu i ptákům. Velmi dobrým měřítkem pro ocenění vysoké opylovací schopnosti včel jsou výrobní ceny ovoce a bobulovin. Ve Spolkové republice Německo byly vyčísleny: bylo to přes dvě miliardy DM! Cena celé produkce medu je pouhých 100 milionů. S výkonem při opylování těsně souvisí zatížení létavek při návštěvách květů. Když včela vyletí během jednoho snůškového dne v průměru desetkrát a navštíví vždy jen 20 květů, je to za den 200 květů. Včelstvo má v květnu - červnu kolem 30000 dělnic, z toho je létavek asi 10000. Toto včelstvo tedy může během jednoho dne navštívit, a tím i opylit dva miliony květů. To je jistě úctyhodný výkon.

Věrnost místu

2004-10-19T13:33:00.000+02:00

Pod tímto pojmem je zahrnuta další pozoruhodná vlastnost včely medonosné: při sběrací činnosti se soustřeďuje na omezenou plochu, která zaujímá maximálně 100m2. Můžeme si to potvrdit pozorováním loupících včel: když zlikvidují např. plásty s medem, ještě dlouhé hodiny dále hledají na stejném místě nebo v nejbližším okolí. Velikost sběrné plochy je závislá na vydatnosti a atraktivitě navštívených květů: čím lepší je zdroj, tím menší je sběrná plocha (Büdel a Herold 1960). Tato věrnost místu může mít při opylení květů včelou medonosnou pozitivní i negativní vliv. Roste-li ve sběrném areálu, např. v sadě dostatečný počet odrůd, které se mohou nájemně opylovat, bude výsledek výborný. Pokud se stromy nájemně opylit nemohou, bývá výsledek žalostný.

Věrnost druhu květu

2004-10-15T10:59:00.000+02:00

V úspěšném konkurenčním boji má včela medonosná ještě jednu vynikající vlastnost, a sice věrnost druhu květu. V praxi to znamená, že létavka, která naletuje na květ určitého druhu rostliny, navštěvuje tuto rostlinu tak dlouho, až odkvete a nemůže již poskytovat potřebnou potravu. Podle Zandera rozlišuje nejen druh květu, ale i jeho barvu. Když objeví včela např. kvetoucí třešeň, hledá podobné květy v jejím okolí tak dlouho, až je najde. Tato věrnost dosahuje podle Zandera u létavek včely medonosné až neuvěřitelných 41 %. Potvrdil to i Maurizio a Kollman analýzou pylových rousků. Našli pouze 0,3 % smíšených pylových rousků, mezi nimi ojedinělé rousky se třemi různými druhy pylu z řepky olejky, řeřichy a smetanky. U čmeláků zjistili Bildell Herold 40% donesených rousků obsahujících více než jeden druh pylu. Znamená to, že v navštívené oblasti sbírají čmeláci pyl z většího počtu druhů rostlin, to je pro intenzivní opylení bezcenné. Za stejných experimentálních podmínek se podíl smíšených rousků pohyboval u včely medonosné v rozmezí 1,5 až 3%.

Medem proti nemoci a pro krásu

2004-10-15T10:45:00.000+02:00

Včelí produkty a jejich využití mají již velice dlouhou tradici. Člověk se snaží tyto produkty využít ke svému prospěchu již od doby, kdy je poznal – to je v době, kdy se seznámil v dávnověku s tvorem, který nazýváme včela. Postupem doby si osvojil využívání všech dosud známých produktů. Vyžíval med, pyl, propolis, mateří kašičku, včelí vosk a včelí jed. Využití si vedle kuchyně brzy člověk našel i v léčitelství a kosmetice.
Uplatnění medu je především v předcházení nemocem a v doplňkové léčbě bez škodlivých následků. Zde je na místě citovat staré čínské přísloví : „ Med sto nemocí léčí a tisíce nemocem předchází“ Nejvíce se med požívá při nachlazení, tedy víceméně pozdě. Přesto je to možnost, jak s nemocí bojovat. Je potřeba ale vědět, že při užití medu a horkého čaje při nemocech dochází k pocení a tak by se měl užívat jen v klidu, nejlépe na lůžku,

Propolis

2004-10-06T09:51:00.000+02:00

V posledních třiceti letech bylo v rámci vědecko výzkumné činnosti získáno poměrně hodně poznatků o propolisu, který byl dlouhou dobu nedoceňovaným produktem. Exaktní věda odhalila jeho nesmírně široké protibakteriální, mírně znecitlivující, protivirové účinky. Včely propolis sbírají, je to směs pryskyřic stromů a keřů obohacená výměšky žláz včely. Používají jej jako stavební materiál na tmelení otvorů a dezinfekci prostor. Jeho význam nacházíme v medicíně, hlavně v lidovém léčitelství, kde byl vždy využíván jeho baktericidní účinek při ošetřování ran. V Egyptě byl využíván k balzamování. Má významnou úlohu v kosmetice. Pozor, v některých případech může vyvolat alergie.

Jeste o medu

2004-10-05T10:24:00.000+02:00

Med vyrábí včela z:
Nektaru-Šťáva květního pylu, výměšek rostlinných žláz - nektarií, ukrytých nejčastěji v květech
Medovice- Tvoří ji hmyz (mšice) ze šťáv jehličí, listů, stonků a větví stromů a keřů

Získávání medu:
Odstřeďováním
Lisováním- za tepla a za studena

Rozdělení medu podle původu:
Květový med - Surovinou je květový nektar, je světlejší, snadno stravitelný, rychle krystalizuje (výjimka- akátový med)
Medovicový med - Výchozí látkou je medovice, např."lesní med", je většinou tmavší, což způsobuje rostlinné barvivo obsažené v míze dřevin, obsahuje větší množství minerálních látek a stopových prvků, med je déle tekutý.

Rozdělení medu podle botanického původu:

Pampeliškový,
lipový,
řepkový,
akátový,
pohankový,
mateřídouškový,
lesní atd......

Druhy medu v prodeji:
1)Květový med
2)Lesní med
3)Med s propolisem
4)Med s mateří kašičkou
5)Med ochucený ovocem
6)Pastovaný - zůstává vláčný neteče

Mateří kašička - kosmetika, zvyšuje odolnost organismu, regenerace pokožky, jinak upravuje trávení

MED

2004-10-05T09:38:00.000+02:00

-Med má proti cukru (sacharóze) vysokou biologickou hodnotu (vitaminy skupiny B,vitamin C a z minerálních látek především vápník a fosfor)
-Med je velmi lehce stavitelný,porušuje méně zubní sklovinu než řepný cukr
-Med tlumí růst choroboplodných zárodků
-Včela je biologickým filtrem, 1 včelstvo může během léta nasbírat 15 i více kg medu

Med je sladká šťáva z květů (nektar) nebo listů (medovice) rostlin, včelami vysátá, enzymaticky změněná v jejich medovém váčku a zahuštěna ve voskovém plástu.

Složení medu:
40% ovocného cukru
30% hroznové Šťávy (převládá-li.dochází ke krystalizaci)
1-10% sacharózy
10-20% vody
1% bílkovin
1% minerálních látek - Fe, K,P,Ca,Na,Mg
Vitaminy-A,K,B,C
Barvivo karoten

Aromatické látky - éterické oleje,pryskyřice

Aromatické kyseliny - kyselina jablečná, vinná, citrónová

Chemické složení medu je proměnlivé

Včelí plod

2004-09-29T09:23:00.001+02:00

Rozeznáváme plod dělničí, trubčí a mateřský.

DĚLNIČÍ PLOD je přítomen ve včelstvu po celý rok s výjimkou období zimního klidu od října do února. Záleží však na průběhu zimního období, zejména teplot. V některých letech najdeme menší množství plodu i v tomto období.

TRUBČÍ PLOD je ve včelstvu jen v období chovné sezóny, tj. od dubna do srpna. Výskyt trubčího plodu v jiném období je známkou vážné poruchy ve včelstvu.

MATEŘSKÝ PLOD nalezneme jen před rojením, při tiché výměně nebo při nouzovém odchovu matky při její náhlé ztrátě.

Během vývoje plodu z vajíčka do dospělce rozeznáváme několik stádií: stadium vajíčka, stočené larvy, vzpřímené larvy, předkukly a kukly.stadia jsou u jednotlivých kast různě dlouhá (viz. tabulka). Jakmile se stočená larva vzpřímí, přestane přijímat potravu a dělnice opatří buňku prodyšným voskovým víčkem. Podle toho rozeznáváme PLOD OTEVŘENÝ(nezavíčkovaný), tj. stadium vajíčka a stočené larvy, a ZAVÍČKOVANÝ, tj. stadium vzpřímené larvy předkukly a kukly. Dělnice a trubec před vyběhnutím z buňky prokoušou víčko tak, že ji rozdrobí; jejich kusadla jsou totiž tupá. Matka naopak odkrojí ostrými kusadly víčko po celém obvodu tak, jako se odřízne víčko konzervy.

Trubci

2004-09-29T09:23:00.000+02:00

Trubci jsou včelí samci a spolu s matkou jsou pohlavními jedinci včelstva. Trubec se vyvíjí partenogeneticky z neoplozeného vajíčka. Podle původu vajíčka mohou být v úle tři druhy trubců. Především jsou to trubci z vajíček řádně kladoucích oplozených matek, položených do trubčích buněk. Tito trubci se vyskytují ve včelstvu jen v době sezóny, v dubnu až srpnu, kdy se projevuje chovná nálada včelstev. Včelstvo reguluje počet těchto trubců na několik set až tisíc jedinců. Na konci sezóny jsou tito trubci z úlu vyhnáni. Ale i během sezóny reagují dělnice na zhoršené počasí nebo snůškové poměry omezováním a někdy i vyháněním zejména starších trubců. Výjimku tvoří v našich podmínkách včelstva s mladými matkami, odchovanými liž v dané sezóně. Ve včelstvech s těmito kladoucími matkami nebývají trubci.
Další druh trubců pochází od matek, které nemají v semenném váčku spermie, tj. od matek trubcokladných. K trubcokladnosti dochází tak, že se matky buď vůbec nespářily (matky neoplozené), nebo jim došla zásoba spermií. Existují i důvody patologické, ale ty jsou výjimečné. Trubci od takovýchto matek se líhnou obvykle v dělničích buňkách a mohou se vyskytnout ve včelstvu kdykoli. Trubčí plod v dělničích buňkách se označuje jako hrboplod. Dělnice totiž malé dělničí buňky opatřují vysokým vyklenutým víčkem.
Třetí druh trubců pochází z vajíček položených dělnicemi - trubčicemi. V normálním včelstvu je jejich počet zcela zanedbatelný; ve velkém měřítku se vyskytnou ve včelstvech dlouho osiřelých. Líhnou se rovněž v dělnických buňkách (hrboplod). Od hrboplodu matek se hrboplod dělnic pozná podle toho, že plochy nejsou ucelené a že vajíčka jsou kladena nepravidelně, často ve větším počtu v jedné buňce a nejsou připevněna na dně buněk, ale na jejich stěnách. Trubčice mají kratší zadeček než matka a nedosáhnou až na dno buňky.
Tělo trubce je robustní, zavalité. Trubec nemá žádná zařízení k pracovním úkonům. Má velmi krátký sosák, nemá voskotvorné žlázy ani žihadlo. V době rojové nálady včelstva krmí trubce dělnice, sami se živí jen tehdy, když o ně dělnice ztratily zájem.
Jediným aktivním úkolem trubců je osemenit mladé matky. Zásoba spermatu se utvoří u trubců jednorázově již ve stádiu kukly. Schopnost ejakulovat odděleně sperma od hlenu, tj. říjnost , se však dostavuje teprve 10. až 12. den života dospělých trubců.další věkem ale již neklesá, naopak pohlavní dráždivost se dále zvyšuje. Od 6. Dne života trubci vyletují z úlů. Létají na trubčí shromaždiště, tj. na stálá místa v přírodě, kde se setkávají s matkami ke spáření. V případě nedostatku říjných trubců se páří i mladí trubci. Nejsou však schopni dokonale ejakulovat a zejména se oddělit od matky. Takový pár obvykle spadne k zemi a matka obvykle zahyne. Trubci z určitých stanovišť létají na přesně vymezená shromaždiště, kterým jsou věrni. Délka doletu trubců na shromaždiště je značná - 4 až 6 km je třeba považovat za zcela obvyklou vzdálenost. Byly však dokázány i dolety na vzdálenost 11 km, přičemž na překážku nebyly ani vodní toky, ani značná převýšení.
Zralý trubec má 1 až 1,5 mm3 spermatu, tj. 6 až 9 milionů spermií.
Vývoj trubce od položení vajíčka do vyběhnutí z buňky je nejdelší ze všech kast - trvá 24 dní. Délka života trubců je velmi krátká; více než polovina vylíhnutých trubců se nedožije 14 dní, nejstarší trubci byli nalezeni ve věku 45 až 50 dní. Trubci nejsou schopni ve včelstvu přezimovat.

Včelstvo - základní biologická jednotka ve včelařství

2004-09-29T09:20:00.000+02:00

Pojmem včelstvo rozumíme společenství zahrnující včelí matku, trubce, dělnice plod, včelí dílo a nezbytné zásoby. Podle některých názorů sem patří i včelí příbytek.
Společenský způsob života včel s vysokou organizovaností a dělbou práce způsobuje, že jedině včelstvo jako celek je schopno trvalého života a je proto základní biologickou jednotkou ve včelařství. Ani jeden člen včelstva není schopen přežít sám o sobě. Včelstvo bez matky nebo s matkou neoplozenou zanikne. Trubci i matka bez dělnic hynou. Včela dělnice sama nemůže překonat například nízké teploty. Již při 6°C ztrácí pohyblivost a hyne, přestože včelstvo jako celek přežije snadno i ty největší mrazy.

Pribuzny

2004-09-21T10:51:00.000+02:00

Způsobem života je včele medonosné nejpodobnější VČELA INDICKÁ. Je o něco drobnější než včela medonosná, zakládá hnízda v dutinách na více plástech. Chová se v úlech, ovšem její výnosy nedosahují zdaleka úrovně včely medonosné.

VČELA ZLATÁ a VČELA KVĚTNÁ jsou podstatně primitivnější. Stavějí pouze jediný plást ve volném prostoru, nejčastěji například v koruně stromu. Při předávání informací o směru zdroje snůšky musí totiž vidět volnou oblohu. v případě, že skončí snůška na daném místě, opustí plást a odletí, přičemž dovedou překonat značné vzdálenosti. V místě, kde najdou znovu potravu, postaví nový plást. Tyto přelety se označují termínem hladové roje. Včela zlatá je největší včela - dělnice dosahují délky až 19mm, naopak včela květná je velmi drobná - dělnice měří jen 9mm. Velikosti dělnic odpovídají i velikosti buněk a celého plástu. plást včely zlaté může dosáhnout délka až 3 m a šířky více než 1 m.

VČELY SAMOTÁŘSKÉ a ČMELÁCI jsou včele medonosné již mnohem vzdálenější. Patří do společné čeledi včelovitých, která zahrnuje okolo 12 tisíc popsaných druhů, živících se stejně jako naše včela medonosná nektarem a pylem rostlin. Řadu druhů řadíme mezi významné opylovatele hmyzosnubných rostlin, u nás zejména Vojtěšky a jetele lučního. Včely samotářské nevytvářejí společenství; jejich samičky zakládají hnízda, ve kterých je většinou jen jedna buňka. Samička do ní nejprve nanese zásoby pylu a nektaru a teprve potom na ně položí vajíčko. Zpravidla ani nečeká, až se potomek vylíhne. čmeláci tvoří jakýsi přechod mezi samotářskými a společenskými včelami - vytvářejí dočasné kolonie. přezimují jen oplozené samičky, které na jaře zakládají hnízda. Larvy prvních generací dělnic musí samička sama vyživit. Dělnice jsou menší a neplodné. Teprve v pozdějších generacích se objevují plnohodnotné samice a také samci. Na podzim se hnízdo rozpadne a přezimují individuálně opět jen oplozené samice.
Dokonalejší systém dočasných kolonií je znám u tropických jihoamerických bezžihadlových včel Trigona a Mellipona. tyto včely poskytují dokonce i nepatrné výnosy medu. Nemají vyvinut žihadlový aparát, dovedou se však účinně bránit kousáním.

Z dalších čeledí blanokřídlého hmyzu vytvářejí trvalá dokonalá společenství srovnatelná se včelstvem včely medonosné pouze mravenci a z ostatního hmyzu termiti.

Zařazení včely medonosné v zoologickém systému

2004-09-21T10:47:00.000+02:00

Byl to právě Švéd Linné, který do různorodé mozaiky živočichů zařadil systematicky i včelu medonosnou a dal jí latinské mezinárodní pojmenování - Apis mellifera L. (v doslovném překladu včela med nosící; L. je pak zkratkou jména Linné).

To se stalo v roce 1758. V roce 1761však tentýž badatel seznal určitou nepřesnost v označení včely jako včely med nosící (včela sbírá a nosí do úlu nektar či medovici a nikoli hotový med), a změnil proto název správně na Apis mellifica L. (včela med vyrábějící). Dodnes se používají obě latinská označení bez ohledu na věcnou nepřesnost prvního z nich; konečně v českém označení - včela medonosná - přetrval rovněž právě ten méně přesný název.

Včela medonosná (Apis mellifera nebo mellifica L.) je z hlediska systematiky samostatným druhem, který náleží do rodu včel, čeledi včelovitých, řádu blanokřídlých, třídy hmyzu a kmene členovců.

Nejbližšími příbuznými včely medonosné jsou tři zbývající druhy rodu včel: včela indická (Apis indica Fabr. nebo také Apis cerana Fabr.), včela květná (Apis florea Fabr.) a včela zlatá (Apis dorsata Fabr.). Všechny žijí v jihovýchodní Asii, například v Indii, Japonsku, Číně, Koreji, Pákistánu.